Přejít na: Obsah | Levý blok | Konec stránky

Památky České republiky zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO

Česká republika má na Seznamu světového dědictví UNESCO zapsáno dvanáct statků, přičemž všechny mají povahu kulturního dědictví. V tématech přírodního dědictví zatím Česká republika, urbanizovaná země s vysokým podílem krajiny přetvořené člověkem, nominace přírodních statků intenzivněji nepředkládala.

Na Seznamu světového dědictví je zapsáno dvanáct statků
(řazeny chronologicky podle zápisu):

  • Historické jádro Prahy (1992)
  • Historické jádro Českého Krumlova (1992)
  • Historické jádro Telče (1992)
  • Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (1994)
  • Historické jádro Kutné Hory s kostelem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci (1995)
  • Kulturní krajina Lednice-Valtice (1996)
  • Zahrady a zámek v Kroměříži (1998)
  • Vesnická památková rezervace Holašovice (1998)
  • Zámek v Litomyšli (1999)
  • Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci (2000)
  • Vila Tugendhat v Brně (2001)
  • Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči (2003)

Zapsání památky nebo lokality na Seznam světového dědictví je pro každý členský stát Úmluvy prestižní záležitostí. Jednotlivé státy se téměř předhánějí v předkládání nových nominací, zápisy jsou pak vždy velkou společenskou událostí, z níž se těší odborná i široká veřejnost. Neméně důležitá je však další péče o tyto lokality. Každá památka je díky své mimořádné hodnotě složitým organismem, o který je třeba se trvale odborně starat. Památky světového dědictví jsou nazývány vlajkovými loděmi péče o dědictví každého státu a právem je na ně upírána pozornost domácích i zahraničních návštěvníků, neboť jde o statky, jejichž kvalita byla nezávisle expertně vyhodnocena a je i průběžně sledována mezinárodním společenstvím.

Tato výstava má napomoci ohlédnout se v čase a ukázat, jak se v České republice daří naplňovat péči o památky, jež mají být uchovány ve jménu budoucích pokolení celého světa. Přináší pohled na vybrané stavební a restaurátorské obnovy, které se na našich světových památkách uskutečnily od doby jejich zápisu, včetně koncepčních úprav urbanistických celků, které status světového dědictví nesou. Rekapituluje práci řady nejmenovaných odborníků, kteří se do procesu zapojili. Zvláštní poděkování patří spolupracujícím a vstřícným vlastníkům a správcům památek, pracovníkům státní správy a samosprávy, kteří v procesu obnovy a restaurování odvedli svůj podíl práce.