Přejít na: Obsah | Levý blok | Konec stránky

Indikativní seznam

ferIndikativní seznam je seznamem takových statků, které členský stát Úmluvy o ochraně světového dědictví plánuje nominovat k zápisu na Seznam světového dědictví během příštích let. Česká republika definovala svůj první Indikativní seznam v roce 1991. Seznam byl aktualizován v letech 2000 a 2006, naposledy v roce 2012. V současné době obsahuje celkem 17 položek:

Skalní skulptury Betlém v Novém lese u Kuksu

Betlém, Matyáš Bernard Braun, Vidění sv. Huberta, foto  Zuzana PykalovaSoubor skalních skulptur, nazývaný Betlém, v Novém lese u Kuksu patří k nejvýznamnějším památkám vrcholného baroka ve střední Evropě. Je výsledkem iniciativy mimořádné osobnosti, hraběte Františka Antonína Šporka. Ten na svém venkovském panství Kuks vybudoval jedinečné urbanistické dílo, na jehož sochařské výzdobě, včetně okolní krajiny, se podílel přední sochař českého baroka Matyáš Bernard Braun se svou dílnou v letech 1723–1732. Kolem lesní cesty z Kuksu do Nového lesa vytesal Matyáš Bernard Braun přímo do pískovcových balvanů blahoslavené poustevníky Garina a Onufria, scény ze Starého zákona (studna Jákobova) a ze života Kristova a svatých (Narození Páně, Klanění Tří Králů, sv. Jan Křtitel, sv. Maří Magdaléna, Obrácení na víru sv. Huberta a Vidění sv. Huberta).

Horský hotel a televizní vysílač Ještěd

Televizní vysílač a horský hotel stojí na hoře Ještěd, která je nejvyšší součástí masivu Lužických hor. Architekt věže, Ing. arch. Karel Hubáček, byl za její návrh oceněn v roce 1969 prestižní cenou Augusta Perreta. Na konstrukčním řešení věže spolupracoval se statiky Ing. Zdeňkem Zachařem a Ing. Zdeňkem Patrmanem. Spojením technického a společenského zařízení je věž na Ještědu typologicky unikátní stavbou, která představuje vynikající ukázku architektury konce 60. let 20. století. V anketě architektů v roce 2000 byl objekt tvaru rotačního hyperboloidu zvolen „Stavbou století“

Horský hotel a televizní vysílač Ještěd, interiér, stav v roce 2005, foto Věra Kučová Hrad Karlštejn, nižší obytná věž, interiér kaple svaté Kateřiny, stav v roce 2009, foto Ladislav Bezděk Hrad Karštejn, foto Věra Kučová

Hrad Karlštejn

Hrad Karlštejn nechal zbudovat římský císař a český král Karel IV. v letech 1348–57. Posláním hradu mělo být důstojné a bezpečné uchovávání říšských a českých korunovačních klenotů a rozsáhlých císařových sbírek relikvií svatých. Jádro hradu se skládá z obdélného císařského paláce, nižší obytné věže s kostelem Panny Marie a mimořádně cennou kaplí sv. Kateřiny. Ideové těžiště Karlštejna tvoří dominantní velká obytná věž s kaplí sv. Kříže. Na konci 19. století hrad prošel celkovou regotizací pod vedením architekta Josefa Mockera, na základě detailních konzultací s vídeňským profesorem Friedrichem Schmidtem. S ohledem na stav hradu na počátku 19. století se díky této rozsáhlé opravě zachovala památka nesmírné historické a umělecké hodnoty.

Kulturní krajina hřebčína v Kladrubech nad Labem

Kladruby nad Labem, pohled do stájí, foto Gabriela Čapková, Ladislav BezděkKulturní krajina hřebčína Kladruby nad Labem se rozkládá v rovinném prostředí říční nivy na severním břehu středního toku řeky Labe. Chov koní v Kladrubech nad Labem byl v písemných pramenech zmiňován již na počátku 14. století, jeho nejvýznamnější etapu zahájilo oficiální založení císařského hřebčína dekretem Rudolfa II. v roce 1579. Kulturní krajina hřebčína, postupně dotvářená pro potřeby chovu koní, se skládá z několika odlišných částí: luk a pastvin, lesa hospodářského i lužního charakteru s četnými alejemi a stromořadími lemujícími cesty a pastviny. Těžiště celé kulturní krajiny tvoří hlavní historický areál objektů hřebčína, který je přímou součástí vesnice Kladruby nad Labem a obsahuje hlavní stáje s jízdárnou, drobný zámek, kostel a obytné stavby personálu hřebčína.

Západočeský lázeňský trojúhelník

Františkovy Lázně, foto Věra KučováTrojice lázeňských měst v západních Čechách, Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně, je dlouhodobě známá pod označením Západočeský lázeňský trojúhelník. Jejich jedinečnost je dána vzájemnou geografickou blízkostí, architektonickým charakterem hlavních lázeňských objektů, ale také významnou urbanistickou odlišností. Karlovy Vary jsou největší lázně České republiky s početnými prameny minerálních vod, jejichž vzhledu zcela dominuje velkorysá výstavba 19. století a počátku 20. století ve formách historizujících slohů a secese. Mariánské Lázně jsou jedním z plošně nejrozsáhlejších lázeňských souborů v České republice a představují půvabné město s klasicistními a empírovými domy, altány, pavilony a kolonádami, jehož těžištěm je centrální park s Hlavní kolonádou. Františkovy Lázně jsou jedny z nejvýznamnějších lázeňských celků České republiky zejména koncentrací a architektonickou kvalitou dochované zástavby. Jádro města se vyznačuje klasicistní, empírovou a historizující zástavbou, které obklopuje rozsáhlý park, v němž jsou situovány jednotlivé lázeňské objekty nad prameny.

Lázně Luhačovice

Vznik Lázní Luhačovice se datuje do roku 1902, kdy akciová společnost odkoupila od šlechtického rodu Serenyiů celý areál. Vypracováním projektu výstavby nových lázeňských staveb a celkovou úpravou dosavadního areálu byl pověřen architekt slovenského původu Dušan Jurkovič. Ve velmi krátké době vznikl výtvarně neopakovatelný soubor staveb, jejichž vzhled spojuje motivy slovanských lidových staveb karpatské oblasti s dekorativismem secese a inspirací anglickou neovernakulární architekturou. Jurkovičovými nejvýznamnějšími stavbami v Luhačovicích jsou ubytovací vila Jestřabí, Vodoléčebný ústav, přilehlé Říční a Sluneční lázně a zejména velký ústřední lázeňský Janův (dnes Jurkovičův) dům, vzniklý v letech 1901–1902 přestavbou staršího objektu a dodnes symbolizující celé Luhačovice.

Luhačovice, Jurkovičův dům, interiér, Dušan Jurkovič, 1901-1902, stav v roce 2005, foto Gabriela Čapková Mikulčice, akropole, půdorys kostela, foto Ladislav Bezděk

Památky Velké Moravy – Slovanské hradiště v Mikulčicích a kostel sv. Margity v Kopčanech, česká část

Velkomoravské hradiště v Mikulčicích je nejlépe dochovanou archeologickou památkou raně středověkého západoslovanského státu. Leží nedaleko města Hodonína, jihovýchodně od obce Mikulčice při dnešní česko-slovenské hranici. Velké přestavby se hradiště v Mikulčicích dočkalo v 9. století, již jako součást sídlištní aglomerace raně středověké říše s názvem Velká Morava. Opevněné jádro aglomerace o rozloze 10 hektarů tvořila akropole a předhradí. Uvnitř vyvýšené severní části akropole byly postupně v průběhu 9. století zakládány kamenné kostely a kolem nich vznikala rozsáhlá pohřebiště. Od roku 1954 do roku 1990 byl na lokalitě prováděn rozsahem zcela mimořádný systematický archeologický výzkum, který je i v současné době doplňován dílčími průzkumy prohlubujícími informace o této vzácné lokalitě.

Industriální soubory v Ostravě

Ostrava, Důl Michal, řetízková šatna, stav v roce 2008, foto Josef SlavíčekIndustriální soubory v Ostravě jsou z hlediska mezinárodního srovnávání zcela ojedinělé, neboť jsou zde soustředěny autenticky dochované areály donedávna funkčních uhelných dolů, koksárenských baterií a vysokých pecí. V ucelené podobě se na jednom místě prezentuje celá technologie výroby železa na bázi kamenného uhlí. Ostravské industriální dědictví je historickým dokladem hospodářského vývoje města, které se v průběhu 19. a 20. století změnilo ze stagnujícího v průmyslové velkoměsto a je tak jedinečným svědectvím vzniku velkoměsta na základě těžkého průmyslu. Pro Indikativní seznam byly vybrány nejcharakterističtější areály – Důl Anselm / Eduard Urx; Důl Michal / Petr Cingr v Ostravě-Michálkovicích; Důl Hlubina, koksovna a vysoké pece Vítkovických železáren a Větrná jáma Vrbice.

Ostrava, Důl Michal, stav v roce 2004, foto Věra Kučová

Renesanční domy ve Slavonicích

Město Slavonice leží v nejvýchodnější části současného Jihočeského kraje při česko-rakouské hranici. Vzniklo při křížení historických obchodních cest v malebně zvlněné krajině. Základem historického architektonického bohatství Slavonic je početný soubor renesančních měšťanských domů, jež jsou zachovány v původní gotické hloubkové parcelaci, s vnějším architektonickým výrazem odpovídajícím výtvarnému pojetí renesance, převážně z období po požáru města v roce 1530. Renesanční domy překvapují bohatstvím a nápaditostí tvarosloví v členění průčelí, profilaci štítů a výtvarném pojetí sgrafitové výzdoby.

Slavonice, pohled do náměstí, foto Prokop Paul Velké Losiny, papírna, sušení ručního papíru, 2004, foto Věra Kučová

Ruční papírna ve Velkých Losinách

Velké Losiny, papírna, louhová lázeň a lis na papír, 2004, foto Věra KučováRuční papírna ve Velkých Losinách je ojedinělou technickou památkou, dodnes funkčním historickým souborem staveb souvisejících s výrobou papíru od konce 16. století do současnosti. Současný areál papírny se skládá z osmi objektů, většina z nich je vzájemně propojena podle potřeby technologického provozu. Nejstarší částí areálu je vodní náhon, protože papírna vznikla přestavbou staršího obilního mlýna. Po druhé světové válce hrozila likvidace podniku, ale výrobu ručního papíru i historický areál se podařilo ve Velkých Losinách zachránit. Významně k tomu přispělo i zdůraznění historického a kulturního významu papírny, která v roce 2001 získala status národní kulturní památky.

Žatec – město chmeleŽatec, Pivovarské muzeum, stav v roce 2010, foto Věra Kučová

Město Žatec leží v severozápadní části České republiky, v oblasti nazývané i geograficky Žatecká pánev. Zdejší specifické klima spolu s dostatkem spodní vody bylo již ve středověku shledáno jako velmi výhodné pro úspěšné pěstování chmele. Největšího rozmachu po stránce pěstitelské, a zejména technické, dosáhlo pěstování chmele na Žatecku v 19. století, kdy chmelařská konjunktura po sobě zanechala několik desítek chmelařských staveb v území tzv. Pražského předměstí. Tyto představují zajímavé příklady skladů, sušáren a balíren s typickými vysokými zděnými komíny, jež dodnes dodávají této části města neopakovatelnou atmosféru. Zdejší unikátní chmelařské muzeum návštěvníkům napomáhá pochopit principy pěstování a zpracování chmele. V roce 2011 ho doplnila jedinečná vyhlídková věž poskytující výhled na celé Pražské předměstí s jeho dominantami.

Třeboňské rybníkářské dědictví

Třeboňsko je známou rybniční oblastí v jižních Čechách, jejíž cenné přírodní a krajinné prostředí, zformované v důsledku důmyslných vodohospodářských zásahů člověka, je umocněno množstvím a mimořádnou kvalitou stavebních památek. Prosperita hospodářského centra území – města Třeboně začala po roce 1366, kdy jej získal šlechtický rod Rožmberků, který se systematicky věnoval chovu ryb. Celkový charakter rybniční třeboňské krajiny podél řeky Lužnice mezi městy Třeboň a Veselí nad Lužnicí určila systematická činnost rybníkářů Štěpánka Netolického a Jakuba Krčína z Jelčan v 16. století. Základními opěrnými body soustavy rybníků se za doby jejich činnosti staly Zlatá stoka, která rozvádí vodu z řeky Lužnice, dále Nová řeka, umělý kanál propojující řeky Lužnice a Nežárku a rybníky Svět a Rožmberk, který je největším v Čechách.

Třeboňská rybniční krajina, Zlatá stoka, foto Ladislav Bezděk Terezín, stav v roce 2009, foto Josef Slavíček

Pevnost Terezín

Pevnost Terezín leží severozápadně od hlavního města Prahy, při soutoku řek Labe a Ohře. Dochovala se ve volné krajině jako ucelená technická a urbanistická památka, vystavěná v letech 1780–1790 na obranu trasy z Drážďan do Prahy. Pevnost Terezín je ideálním modelem pevnosti bastionového typu a skládá se ze tří hlavních částí. Hlavní pevnost je situována na levém břehu řeky Nová Ohře, Malá pevnost na pravém břehu řeky Stará Ohře. Oba bastionové celky spojuje opevněné mezilehlé území Horního a Dolního retranchementu. Za druhé světové války v období let 1941–1945 se Hlavní pevnost stala centrem, do něhož byli shromažďováni Židé před další deportací do koncentračních táborů Třetí říše po celé Evropě. Dochovaná mimořádně ucelená stavební struktura pevnosti i symbolická přítomnost paměti nezměrného utrpení jsou trvalou součástí celosvětového významu místa.

Skalní města v Českém ráji

Český ráj je geologicky rozmanité území na středním toku řeky Jizery severovýchodně od Prahy. Oblast vyniká vysokou koncentrací přírodních a zároveň četných kulturních památek. Významými přírodními lokalitami jsou především Hruboskalské skalní město, Prachovské skály, Klokočské a Betlémské skály, Příhrazské skály a Suché skály. K symbolům této krajiny neodmyslitelně patří četné hrady (Trosky, Valdštejn, Kost, Hrubý Rohozec, Humprecht) a zámky (Sychrov, Mnichovo Hradiště, Staré Hrady u Jičína). Krajinu Českého ráje obohacuje jinde nevídané množství kamenných plastik, kapliček a křížků. V říjnu 2005 byl Český ráj přijat do prestižní Sítě evropských a světových geoparků UNESCO.

Český ráj, zřícenina hradu Trosky Praha, Bílá hora, Letohrádek Hvězda, fotoarchiv ÚOP v hl. městě Praze

Rozšíření světové památky Historické jádro Prahy o významné památky v jeho okolí

Historické jádro Prahy bylo zapsáno na Seznam světového dědictví v roce 1992 v rozsahu Pražské památkové rezervace. V ochranném pásmu tohoto historického jádra Prahy leží několik významných památek, které jsou samy o sobě kulturními statky mimořádné kvality i historického významu a které by Seznam světového dědictví mohly obohatit. Mezi ně řadíme Müllerovu vilu v pražských Střešovicích, kterou si podle plánu architekta Adolfa Loose nechal postavit v letech 1928 až 1930 významný stavební podnikatel dr. Ing. František Müller. Další významnou architekturou meziválečného období je kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech, postavený v letech 1928 až 1932 podle návrhu slovinského architekta Josipa Plečnika na Vinohradech (projednávána je proto i možná společná nominace s dalšími památkami na území Slovinské republiky). Dynamický barokní sloh je reprezentován areálem Břevnovského kláštera, jehož velkorysé přestavby se v první polovině 18. století ujal Kryštof Dientzenhofer a jeho syn Kilián Ignác. Na Indikativní seznam byl v roce 2000 rovněž zařazen Letohrádek Hvězda, který si v polovině 16. století nechal podle svého vlastního návrhu postavit arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský.

Hornická kulturní krajina Krušnohoří

Hornická kulturní krajina Krušnohoří, Měděnec, 2012, foto Ondřej MalinaHornická kulturní krajina Krušnohoří je význačnou montánní krajinou formovanou po 800 let těžbou a zpracováním rud. Významné jednotlivé kulturní památky montánního, těžního a zpracovatelského charakteru, včetně několika jader historických horních měst (Jáchymov, Krupka a Horní Blatná) tvoří tematicky ucelené spektrum dokladů rozvoje rudného dolování světového významu a jeho vlivu na krajinu. Tematicky bohatá krajina českého Krušnohoří obsahuje jedinečné historické štoly, z nichž nejcennější leží v katastrech historických měst a obcí Měděnec, Mikulov, Abertamy a Krupka. V jejich širším prostředí jsou dochované povrchové vodohospodářské stavby i reliktně dochovaná krajina nesoucí dodnes stopy těžební činnosti.